Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a po vzniku samostatného Československa v roce 1918 nastartovalo stavební konjunkturu ustanovení Brna hlavním městem země Moravy a jeho rozšíření o nejbližší okolní obce v roce 1919. Z dříve převážně německého průmyslového města se silnými vazbami k Vídni se stalo významné hospodářské a administrativní centrum mladého Československa.

Meziválečná architektura všeobecně známá schematicky pod pojmem brněnský funkcionalismus je dodnes bezesporu mezinárodním fenoménem. Výjimečnou tvůrčí atmosféru iniciovala osvícená stavební politika města a přítomnost vynikajících protagonistů, jejichž konstelace byla v daném okamžiku a na daném místě naprosto excelentní. Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Jindřich Kumpošt, Ernst Wiesner, Emil Králík, Josef Polášek, Oskar Poříska, Jan Víšek, Otto Eisler, Josef Kranz, Jiří Kroha, Vilém Kuba, Mojmír Kyselka st., Jan Vaněk, Jindřich Halabala, Karel E. Ort i další architekti a designéři při hledání nového stylu ve své tvorbě osobitým způsobem reagovali na řadu domácích i zahraničních podnětů.

Avantgardní objekty, jejich interiéry i vnitřní zařízení přispěly velkou měrou k tomu, že se z Brna ve sledovaném období stalo moderní velkoměsto, které svou myšlenkovou a výtvarnou hodnotou patří k ohniskům nejen československé, ale i evropské moderní architektury. S odstupem času dnes vnímáme nejen architekturu, ale celou kulturu Brna mezi válkami jako jedno z nejplodnějších období v historickém vývoji města.