Druhé podlaží hlavní budovy muzea, celkem 380 m2 plochy, je rozčleněno do čtyř výstavních celků, které na sebe chronologicky navazují, a to od starověku po současnost. Takto vytyčené prostory umožňují prezentovat nejen sklo samo o sobě, s příběhy, které se k němu konkrétně váží, ale i lyrický příběh. Proto tedy Čarovná zahrada – vždyť co jiného je skleněný předmět než květina, která vyraší, metamorfuje se do poupěte a pak rozkvete do krásy (každá do své specifické).

Francouzské zahradě přitom odpovídá i základní rozvržení prostoru – hlavní trasa s dominantami (zvon, fontána, tavená plastika) a vedlejší cestičky a zákoutí. Lyrický prvek expozice je umocněn ukázkami z děl básníků, které jsou nedílnou a rovnocennou součástí hlavních textových panelů v expozici, a scénografickými prvky, kdy je pro návštěvníka cesta po časové ose dějin skla zároveň poutí ze tmy za světlem.

Z uměleckohistorického hlediska je expozice vystavěna na příběhu cesty od anonymní číše po svébytný autorský solitér a hledá odpověď na otázku, kdy, jak a proč tento proces vůbec proběhl a kam v současnosti směřuje. Významnou část expozice tvoří přehled současných výrobků českých i zahraničních firem a studiového skla.