Aparát se věnuje fenoménu diváctví, vztahu pozorovatele ke skutečnosti a jeho odpovědnosti za svůj pohled. Inscenace vychází z povídky Franze Kafky V kárném táboře.

Text vypráví příběh badatele, který přichází do trestanecké kolonie v blíže neurčeném státě. Zde se jako první cizinec po dlouhých letech stává svědkem popravy odsouzence. Důstojník, který pečuje o popravčí stroj, obeznamuje badatele s průběhem poprav a úpadkem jejich významu za nového velitele. Během výkladu před svědkem si důstojník uvědomí svou situaci a v momentě, kdy se stroj před očima badatele zadrhne, se rozhodne propustit odsouzence, lehnout si do stroje a požádat badatele, aby mu asistoval při popravě. Důstojník se ze soudce najednou stává odsouzeným a badatelův do té doby zdánlivě nezúčastněný pohled je zatížen nečekanou odpovědností.

Divadelní adaptace povídky je studií několika aparátů – aparátu popravčího stroje, mocenského aparátu v trestanecké kolonii a v neposlední řadě aparátu pohledu a způsobů, jakými zasahuje do událostí. Trestanecká kolonie se stává archeologickým nalezištěm pohledů.