Joel-Peter Witkin patří už více než pět desetiletí k nejvlivnějším autorům, kteří posunuli fotografii do centra výtvarného umění. Jeho inscenované obrazy a důsledná práce s materiálem tisku rozrušují hranice mezi fotografií a malbou, mezi dokumentem a scénou.

Výběr z let 2010–2025 představuje pozdní syntézu tohoto přístupu: promyšlený průnik žánrů, který vede ke zpomalenému čtení obrazu jako události, nikoli k rychlému dojmu. Ve Witkinově tvorbě se cyklicky vracejí motivy vanitas, metamorfózy a střetu posvátného a profánního.

Text v obraze funguje jako režijní poznámka, humor zpřítomňuje scénu a záměrné vychýlení kompozice zastaví pohled a vrací jej k jádru děje. Krása tu není styl, ale odvaha: rodí se z konfliktu řádu a hmoty, vyžaduje čas, toleranci ambivalence a disciplinovaný pohled. Zásahy do negativu, koláž, tónování i škrábance převádějí čas vzniku do času čtení; světlo tu funguje jako nástroj, který vytahuje z temnoty i to, co bychom raději přehlédli. Výstava zároveň akcentuje kresby – jako partitury kompozice i intimní protějšek fotografií.