Není tu voda, nýbrž jen skála a písečná cesta. Nevidět, a přesto věřit, milý Sancho. Šánti  šánti  šánti

V reakci na první světovou válku vytvořil T. S. Eliot jednu z nejvlivnějších básnických skladeb 20. století. Krajina na rozhraní města, moře a pouště, která je spletena z historického vědomí lidstva a tvoří ji hlasy evropské literatury. A v téhle otevřené, opuštěné krajině po rozpadu státu se ocitá i don Quijote. Bludný rytíř, který v sobě nese rytířské hodnoty a především nepřestává věřit v sílu lásky. Je to zpátečnické, pošetilé? Rozumem sice neumíme Quijota pochopit, ale v srdci mu přesto všichni fandíme…

Inscenace se pokouší o hledání základních hodnot v čase, kdy se zemí prohnala válka. Je také o naivní víře v Dulcineu z Tobosa i o tisících dalších hrdinů naší fantazie, těch velkých duchů doby v nehybném bodě světa, jenž se točí. 

Režijní tandem SKUTR se tímto site specific projektem vrací k metaforickému autorskému divadlu – divadlu poezie. Na cestě krajinou… Stejně jako hlasy Pusté země. Na cestě…