Wagnerův Parsifal, označovaný jako „slavnostní hra zasvěcení", čerpá z eposu o rytířích Svatého grálu, ale přetváří jej v mystickou vizi ovlivněnou Schopenhauerovou filosofií a buddhismem. Svou první inscenaci této opery uvede renomovaný režisér Andreas Homoki v Praze, rodišti Franze Kafky, který v jeho režijní inspiraci hraje důležitou roli.

V Parsifalovi formou podobenství ukazuje Wagner odvěký úpadek lidské společnosti a vyslovuje se pro regeneraci člověka skrze popření egoistické vůle soucitem, chápajícím a zmírňujícím utrpení všeho živého.

Dějový rámec svého díla čerpá Wagner ze středověkého eposu Wolframa von Eschenbach Parzival o rytířích svatého grálu, ale hluboce ho přetváří v duchu svého osobitého, velmi mystického a metaforického pojetí ovlivněného filozofií Arthura Schopenhauera a myšlenkami buddhismu. Krvácející rána krále Amfortase je symbolem lidského života založeného na neukojitelné touze, zosobněním této touhy je postava záhadné ženy Kundry a sám Parsifal pak představuje "čistého blouda", prosťáčka, který však jako jediný dokáže svým soucitem a nezištností Amfortasovu ránu vyléčit...