Divadelní adaptace slavného románu Gustava Flauberta z roku 1857. Nadčasový příběh o šedi všedního života, vysněných představách a všudypřítomné reklamě na štěstí.

Naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů. V manželství s rozvážným a starostlivým venkovským lékařem však její sny a růžové vidiny narážejí na šeď všedního života.

Ema se dusí obyčejností a banalitou, chvilková vzrušení jí přinesou milostná vzplanutí, ale ani ta neodpovídají vysněným představám. Neustále ji pronásleduje touha po všem novém, lepším a větším, vábení lesku ideálního světa však přinese jen ztroskotání při nárazu na neúprosnou skutečnost. Nespokojenost a touha po lepším životě, který se zdá být ke koupi na dluh a zcela na dosah, je přitom past, do níž i po více než sto padesáti letech stále padáme.

Paní Bovaryová jako ikonický příběh o touze po vášni, blaženosti a opojení. Jako tragédie moci deziluze, která je silnější než vůle žít. A jako nesmrtelná síla romantických představ a krutost v bezmoci jim dostát. Do Stavovského divadla se Paní Bovaryová vrátila po téměř sto letech, v roce 1938 zde byla uvedena v inscenaci Jiřího Frejky s Olgou Scheinpflugovou v titulní roli.