Jana Kasalová čte mapy jako beletrii. Představují pro ni schematizaci i viditelný záznam různých vrstev paměti kulturní krajiny. Nachází v nich vedle konvenční snahy o objektivní zachycení prostoru, v němž žijeme, kvalit jeho povrchu, reliéfu a linií hranic, i různá svědectví spirituálních, společenských a historických souvislostí a událostí, které ji inspirují k vlastnímu proměřování a zaznamenávání prostoru.

Výsledky této subjektivní kartografie – své geoanatomické "portréty" území a států – vystaví v Experimentálním prostoru GASK.