Základním a dominantním prvkem obrazu je pro Marcelu Vichrovou barevná linie. Není pouhým rozhraním ploch nebo obrysem, má mocnost, napětí a téměř haptické kvality.

Ve střídání jasných barev se její křivky opakují a vracejí, jedna následuje za druhou. Vznikající struktury připomínají výšivku, křemenné vrstvy v achátu, grafické matrice nebo mapy. Každá stopa je "svá", a i když se mírně odchyluje, neztrácí pevnou vazbu k celku, který má ve výsledku často blíž k osobité variantě znaku než ke skutečné podobě zvířete, člověka nebo předmětu.