V příběhu složeném z monologů skutečných mladých lidí uvidíme, jak mladí Češi přemýšlejí o životě, o své práci i budoucnosti. Každá z postav má svůj problém – život v dětském domově, anorexii, deprese i vědomí, že svůj život si musím řídit sám. Ukazuje konkrétní příklady, že s každým strachem se dá poprat a člověk se nikdy nemá vzdát předem.

Generace Z má sociální sítě jako přirozenou součást svého života už od dětství. Formují se tím jejich citové vztahy, pohled na volný čas i na dobu strávenou v práci, na sny o budoucnosti. Řeší depresi, anorexii, sebepoškozování, hejty i obavy, že nezvládnou nároky, které na ně klade rodina i okolí. Bojí se, že nikam nezapadají, a dennodenně bojují, aby se vymanili z často bezvýchodných situací, do kterých je život dostal.

V řadě z nich sdílené vzory a ideály způsobují pocit vlastní nedostatečnosti nebo neschopnosti. Není ale pravda, že by se mladí lidé nezajímali o dění kolem nás – rozhodně si uvědomují, že chtějí-li něco změnit, musí se sami do rozhodování zapojit. Každý po svém.