„Žádný umělec snažící se představiti skutečnost věcí, jejich realitu a podstatu nemůže namalovati více než jen svou představu o nich, svůj sen o skutečnosti.“ Jan Zrzavý.

Jan Zrzavý měl k rodné Vysočině ambivalentní vztah. Na jedné straně to byl kraj jeho dětství, kam se po celý život vracel a kde nacházel klid i inspiraci pro svou tvorbu. Na druhou stranu zdejší krajinu považoval za drsnou a smutnou a dával jí za příčinu svůj sklon k melancholii. Do Telče se Zrzavý podíval až jako dospělý muž, a to zřejmě na popud svého přítele Františka Kožíka. Zrzavého údajně okouzlila renesanční atmosféra města natolik, že projevil přání zde vystavovat.

Národní galerie v Praze vystavovala na zámku v Telči od roku 1988 do roku 2007 více než čtyřicet Zrzavého děl, která byla průběžně obměňována.

Zrzavého dílo vycházelo nejen z řady biblických námětů, ale kombinovalo také vlivy moderních umělců a starých, zejména renesančních mistrů. Opakovaně se v něm objevuje výrazný prvek promítání autorovy osobnosti nejen do vlastních podobizen, ale také do celé řady mužských i ženských postav. V tomto kontextu se jeho propojení s Telčí jeví takřka osudově.