Vypadal tradiční oděv vždycky tak, jak jsme na něj dnes zvyklí? Pokud chcete zjistit, co lidé na Valašsku nosili v létě či v zimě, z jakých materiálů se kroje šily a co si lidé oblékali při různých příležitostech – ve chvílích radosti, smutku či při významných životních událostech, navštivte výstavu Jak jde kroj, tak se stroj.

Hned na začátku výstavy se dozvíte, z jakých součástek se tradiční oděv skládal a jakých materiálů bylo potřeba k jeho výrobě. Možná vás překvapí, že kroj nevypadal vždycky stejně, ale že se v průběhu času proměňoval tak, jako se měnil dobový vkus a hlavně dostupnost materiálů. Každá žena chtěla být originální, proto se přesvědčíte o rozmanitosti barev, výšivek a materiálů, které se v lidovém oděvu na Valašku uplatňovaly – vždy ale v souladu s tradicí a všeobecnými zvyklostmi, hlavně co se týká střihu ošacení. Ty ohraničovaly lidskou kreativitu.

Od druhé poloviny 19. století tradičnímu způsobu odívání pomalu začala zvonit hrana – nahradil ho civilní oděv nošený ve městech. Nebýt osobností, kterým záleželo na jeho zachování, valašský kroj by byl možná minulostí uzavřenou v muzejních vitrínách. Díky snaze Marie Schoberové, Hermíny Strohschneiderové, Josefa Orsága Vraneckého a dalších lidí, s nimiž se na výstavě seznámíte, byl kroj obnoven a získal nový význam – už ne jako každodenní oděv lidí na venkově, ale jako symbol identity svých nositelů, jako pokračování pomalu se vytrácející tradice.

Nezastupitelnou roli přitom sehrálo Valašské muzeum v přírodě, které se v době svého vzniku ve 20. letech minulého století zasadilo o masovou obnovu kroje v Rožnově a okolí.