Dokumentární flm Bydlet proti všem ve své chronologii v realitě navazuje na režisérův další oceňovaný časosběrný film Dům bez východu (2024), ač ten byl (právě kvůli vývoji sledovaných případů) sestříhán a dokončen jako druhý v pořadí. Hlavními hrdiny Bydlet proti všem jsou skupina sociálních pracovníků zocelených léty pomoci nejchudším lidem s řešením jejich bydlení.

A to v momentu, kdy jejich prostředí vítězí v komunálních volbách a získají exekutivní pozice s možností řešit problémy lidí shora. Exekutiva krajského města však nutně musí kooperovat a přesvědčit vedení jednotlivých městských částí, které jsou politicky i hodnotově v často protichůdném naladění.

Autorovi se úchvatným způsobem podařilo odsledovat vrstevnatý konflikt těchto rozdílných ideových, hodnotových a v posledku politických postojů, když se nově ustavení činitelé pustí do uvedení  “Rapid Rehousingu” do života pro prvních padesát rodin.  Film sleduje napínavý vývoj tohoto procesu z více stran, takže na jedné straně vidíme artikulaci a zrod řešení praktického problému, který se ale záhy stává problémem politickým, o nějž se vede zápas s velmi různou mírou empatie vůči konkrétní situaci konkrétních lidí, ale vždy s  argumenty na obou stranách.

Mimo to i vidíme příběhy konkrétních lidí, okolnosti, které spolu zapříčinily jejich životní problémy a lze si plně uvědomit roli bydlení, která tvoří fundament další existence jednotlivce v jakýchkoli dalších osobních i společenských aktivitách. Mimo silný příběh je film nabitý inspirací k tomu, jak lze přistoupit ke změně postojů i postupů ve zdánlivě neřešitelných situacích, i jaký typ protivenství takové úsilí budí. A hlavně snáší konkrétní postupy i celkový důkaz, že řešení existují a má smysl o ně usilovat.